Dívám se na náhrdelník na stránce, jako by mohl vyskočit a znovu se mi připnout kolem krku. Safír na papíře září přesně tak, jako tehdy na mé kůži v měsíčním světle.

„Přesně to říkám!“ Talia se nakloní a píchne prstem do obrázku. „Znamená to, že ten tvůj je falešný.“

Hluboko v krku tiše zabručím, nevěřím si natolik, abych promluvila. „Hmmmm. Asi máš pravdu,“ řeknu, i když ve mně všechno křičí opak