Když Bane nazval Valenova strýce tím nejhorším druhem zrůdy, mávla jsem nad tím rukou. Namlouvala jsem si, že nemám strach.

Asi jsem byla zatraceně naivní.

Sám Valen o něm mluvil jen málokdy – a když už to udělal, to, jak při tom pokaždé zatnul čelisti, mi prozradilo vše, co jsem potřebovala vědět.

Chtěla jsem ale věřit, že v něm mluví jen minulost. Že tenhle stařec je možná jen zahořklým stínem d