„Tak dobře,“ zachroptím nakonec chraplavým hlasem. „Řeknu ti to. Ale proč jsi tím náhrdelníkem vlastně tak posedlý?“ Mhouřím oči do ostrého světla nad hlavou a marně se snažím na něj zaostřit. Těžko rozeznávám víc než jen hrozivý stín, který přechází sem a tam jako neklidný predátor.

„Je to jen pitomý náhrdelník,“ dodám. „Padělek. Věř mi.“

Zavrčí – hlubokým, hrdelním a krutým zvukem, ze kterého se