V pokoji je ticho, až nepřirozeně.

Dokonce ani vítr se neodvažuje zašeptat v oknech. Jediný zvuk, který prořezává to ticho, je pravidelné pípání monitoru srdečního tepu vedle Zoyina lůžka – tvrdošíjná připomínka toho, že se stále drží.

Valen se už celé hodiny nepohnul.

Sedí jako vytesaný z kamene, zhroucený dopředu na židli u její postele, jednu ruku má pevně ovinutou kolem její a druhou si tiskne