Sedím vedle ní, nehybně, sotva dýchám, jako by ji i ten nejmenší pohyb mohl definitivně zlomit. Zoya leží na posteli jako nitka napjatá mezi životem a smrtí, a sakra, zabíjí mě vidět ji v tomhle stavu.

Vždycky byla tou neotřesitelnou přírodní silou – ostrý jazyk, nezlomná vůle. Žena, která do mého života nevkročila jen tak, ale prohnala se jím jako hurikán, který jsem nečekal. Kdysi jsem ji nenávi