Necítím si nohy.

Zasténám a pomalu mrkám do slunečních paprsků, které pronikají skrz závěsy a hřejí mou nahou kůži – což mi jen připomíná, jak moc celá bolím. Připadá mi, jako by mě přejel nákladní vlak.

Nákladní vlak jménem Valen.

Každý kousek mého těla slastně bolí. Má stehna, záda, krk... bohyně, dokonce i prsty u nohou.

Nepatrně se pohnu a okamžitě toho lituji.

„Do prdele,“ syknu potichu a sva