Pod konečky mých prstů se mu rty pomalu roztahují do úsměvu a oči mu tmavnou v tekuté tůně žáru a touhy. Než se na to stačím připravit, zvedne mě z postele do náruče. Tiše vyjeknu, přidržím se jeho pevných ramen a srdce se mi roztřepotá.

„Co kdybychom se nejdřív osprchovali?“ protáhne škádlivě hlubokým, zastřeným hlasem. „Byla jsi několik dní v bezvědomí… a já se od tebe nehnul. Jsem si dost jistý