A pak ho spatřím – ten trůn.

Drobný a elegantní, vyřezaný z měsíčního kamene. Je to ten samý, jehož jsem si všimla minule, ten, který mě bezdůvodně volal. Stojí hned vedle většího trůnu krále Alfy.

Prázdný, ale já vím, že je můj. Má vlčice se pod mou kůží neprobouzí k útěku, nýbrž k tomu, aby vznesla nárok. Aby zaujala své právoplatné místo.

Jenže to není to, co mě znepokojuje nejvíc.

Je to ten dr