Ticho v sále je dusivé. Lepí se na mě jako druhá kůže – těžké napětím a nevyřčenými pravdami. Lady Sabine stojí vzpřímeně a samolibě a z temné červeně jejích šatů arogance přímo čiší.

A já se nemůžu dočkat, až se ta arogance rozsype na prach – až uvidím výraz v její tváři, kdy jí dojde, že nejenže žiju, ačkoliv se mě přímo v tomto sále pokusila zabít, ale že jsem pravou krví jejího otce… právoplat