„Co… jak… co se stalo?“

Zoyin hlas se v myšlenkovém poutu zajíká, roztřesený a zalknutý nevěřícností.

Přitáhnu si Banea pevněji do náruče; jeho krev mi prosakuje košilí, tělo má těžké, bezvládné a děsivě nehybné. Můj vlk pod kůží temně a divoce vrčí, sotva držený na uzdě, žíznící po pomstě. Chce mého strýce rozsápat na kusy a dokončit to, co jsme měli skoncovat už dávno. Je to výčitka, která mě bu