„Kdy se probudí, doktore?“ Hlas se mi zlomí, přestože se snažím znít vyrovnaně. Pokouším se skrýt, jak moc jsem vyděšená, ale očividně selhávám – lékař na mě totiž pohlédne způsobem, který prozrazuje, že skrz mě vidí jako přes sklo. „Je to už přes pět hodin… a stále nic.“

Nehnula jsem se od Banea ani na vteřinu od chvíle, kdy Valen odešel. Prsty mám zaklesnuté do jeho, studené strachem. Srdce mi n