Ne. Ne, ne.

Odkopnu přikrývku a s klopýtáním se postavím na nohy. Ignoruji tu ostrou, drásavou bolest v hrudi, tu syrovou prázdnotu v místech, kde by mělo být naše pouto.

„Matko?“ Můj hlas se chvěje už při tom volání, ačkoli předem vím, že mi neodpoví.

Běžím palácovými chodbami, mramorové podlahy mě pod nohama chladí, zatímco zoufale pátrám a snažím se ze vzduchu zachytit i ten nejnepatrnější názn