Třesou se mi ruce, když svírám obálku, pergamen už vlhne potem z mých dlaní. Srdce mi buší tak prudce, až mám pocit, že se mi probije přímo skrz žebra. Valenův pohled se střetne s mým – oči má plné lásky a tiché síly. Nepromluví, jen na mě lehce kývne. Je to tichý signál, abych dopis otevřela.

Ztěžka polknu, s rozechvěním se nadechnu a vsunu palec pod pečeť –

Dveře se s prásknutím rozletí dokořán.