Studená kovaná mříž brány oakhavenského domu se Sloane zařezávala do holých dlaní. Bledý měsíční svit zaléval tiché nádvoří a vrhal dlouhé, pokroucené stíny přes přerostlý plevel. Sloane však neviděla ono poklidné útočiště, které kdysi vybudoval její dědeček. Těžké ticho strhávalo její mysl zpět a vleklo ji do dusivé temnoty lockwoodovského sídla.

Bylo jí znovu šest let.

Masivní mahagonové dveře s