Declan překročil zoufalý shluk těl a ujal se velení nad chaotickou scénou odvíjející se na leštěné mramorové podlaze. „Odvezu paní Vanceovou do nemocnice." Sehnul se, látka skvěle padnoucího obleku se mu na širokých ramenou napjala, a s frenetickou pomocí pana Vance tu ženu v bezvědomí zvedl. Starší muž nervózně poletoval opodál, jeho mozolnaté ruce se třásly, jak se snažil nést bezvládnou tíhu své manželky. Rychle zamířili k majestátním dvoukřídlým dveřím sídla, jejich spěšné kroky se hlasitě rozléhaly v masivním foyer s vysokými stropy.

Uprostřed kroku se Declan zastavil. Přes rameno vrhl chladný, jedovatý pohled a svýma pronikavýma očima zabodl upřený zrak přímo na Aurelii. „Pojď za námi a postav se k tomu čelem."

Aurelia sledovala tohle ubohé divadélko s mrtvýma, bezemočníma očima. Měla nulový záměr zdržovat se v tomto rozlehlém sídle byť jen vteřinu navíc. Vzduch v luxusní rezidenci Sterlingových jí připadal dusivý, hutný od neoprávněného odsuzování a nemístné sebespravedlnosti. Tito lidé si vybrali, co chtěli, a ona jim nebyla vůbec nic dlužná. Otočila se na podpatku a zamířila k východu, toužíc nechat rodinu Sterlingových i jejich divadelní drama navždy za sebou.

Téměř překročila práh.

Vanessin podpatek zavadil o hranu kamenné podlahy. Zahrála neohrabané klopýtnutí a ruce jí začaly divoce mávat ve vzduchu ve snaze znovu získat rovnováhu. Avšak ten lstivý, zlomyslný záblesk v jejích slzami zalitých očích pečlivě zosnované divadlo prozradil. Vanessiny pěstěné prsty vystřelily vpřed a zoufale se zaryly do jemné látky Aureliina límce.

Rozlehlou chodbou se nesl hlasitý zvuk trhání. Jemné švy se pod náhlým, úmyslným náporem roztrhly, čímž se roztrhl celý přední díl šatů.

Zničený výstřih klesl a okamžitě odhalil změť tmavých, sugestivních stop rozesetých po spravedlivě světlých, jemných klíčních kostech a krku Aurelie. Ty sytě červené a fialové podlitiny tvořily na její bledé z pokožce ostrý, nepopiratelný kontrast. Byla to nezaměnitelná milostná kousnutí a cucfleky, čerstvé a výrazné, nenechávající žádný prostor pro pochybnosti o tom, co se minulou noc stalo.

Hrúzou naplněná vyjeknutí vysála z grandiózního foyer veškerý kyslík.

Vanessa padla na kolena a ve třesoucí se ruce svírala cár roztržené látky. „Slečno Vanceová, snad jste se..."

Marcus a paní Sterlingová strnuli na místě. Znechucení, jenž se zračilo na jejich vznešených tvářích, přešlo v čistou, nefiltrovanou zuřivost. Pohled na tak explicitní stopy na kůži jejich biologické dcery byl tím konečným, neodpustitelným úderem vůči jejímu charakteru.

Paní Sterlingová vyrazila vpřed, obličej zrudlý rozzučením ze samého rozhořčení. Panicky zakryla Vanesse oči dlaní, aby ochránila zrak své čisté dcery. „Nedívej se, Nesso. Je špinavá."

Vanessa si zabořila obličej matce hrudi. Dokonale sehrála roli nevinné oběti a její hlas zněl tlumeně, přesto dostatečně nahlas na to, aby se nesl přes dusnou místnost. „Mami, to je moje vina. Zvrtla jsem si kotník a spadla. Zničila jsem jí šaty. Dovol mi jít nahoru a sehnat tina jiné."

Místnost teď napjatě očekávala její slzy. Čekali, že se Aurelia stáhne, zkříží paže a skryje před zrakem ty odsuzující, do očí bijící modřiny v krutém ponížení. Chtěli vidět, jak hanba roztříští tu její arogantní a chladnou fasádu.

Aurelia však stála naprosto nehnutě. Její temné oči se třpytily jako střípky ledu, které odrážely chladné světlo z křišťálových lustrů nahoře. Ranní vánek otevřenými dveřmi ochlazoval její obnaženou kůži, ale neudělala žádný pokus vytáhnout cár zničené látky ke krku, aby úkazy zakryla.

„Tobě se právě vyvrtnl kotník?" Aureliin hlas klesl do mrazivého, melodického šepotu protínajícího naprosté ticho.

Vanessa vykoukla z ochranného objetí paní Sterlingové. Její naivní maska pod Aureliiným mrtvolným a chladným, kalkulujícím pohledem zakolísala. „Já... Jsem v pořádku. Moc mě to... "

„Už s tím přestaň." ostře ji Aurelia přerušila.

Bez jediné vteřiny váhání Aurelia přistoupila kupředu, zvedla nohu a s nekompromisní, přísnou kalkulzí plnou razancí a vahpu šlápla nemilosrdnou, vypočítavou silou tvrdě na Vanessino, jak uvedl údajně zraněné, chodidlo s přesným úderem přímo směrem k jejímu křehkému klenutí.

Opravdový, pronikavý jekot se vydral Vanessy z hrdla, odrážel se od mramorových stěn a otřásal s těžkými dřevěnými dveřmi. Ten mučivý křič, nyní bez jakékoli předchozí divadelnosti, naplnil celou místnost v ozvěně z utrpení.

Místnost ztuhla pod absolutním ledoví. Zlomek pikosekundy nikdo nedýchal. Sterlingovy mysli absolutně nechápaly tuto náhlou, zcela nepodněcovanou agresivní fyzicitu mstivosti hrající přímo v prostřed před jejich zraku.

Declan tuhle iluzi porušil ze svého ticha burcujícím zavytím zlosti pro zničení. Přestal s objímání po paní Vance a rozbouřil se dopředu ve stoupaku ke srazení dětčí rukama popadvše nad strženou hrancí ze zadu do její límční hrany líce od Aurelinna zničeného krči. Trhnul jí bez pardonově zpět za necitnostního pojiště a trhal k síle ve záchraně i odstěhování tak preč na tu pláčnou holčičku dcerku a cennou maličkou sestru.

Aurelia za žádnou ale tu tak malou nevydala tu obět s její drženou draví k zničitnosti. Na dlouhém rukávci se stáhla ruka ve žiletkovi sevřený zámek ze želez za zdičkou Vanessinčy. Zpětný trhla tak Declan u dodané setrnust poskytl odměnou perfektní vzpruženi ze tažných kinetiki. Prudkým popoškubnutím zlomocným odtrhem vyrvala Aurelie rovnou celý ten zničený dílec z těch poutek co utvořili z potihu na oblek i tak do pádnu rukav k utrhanému stržení o odlet bezvrádkamnosti a síle padnula neobraná tak Vanessa rázovitých dopadem a klopýtáním až nakonec do pozem u pošetku ze strmé krátké přízemky dolního u vstoupuné shled.

Následoval trhavý sražený hukut a s padnutým masm a kosti rány dopadu a pískáním do u tvrdé kamenny u schodáku o pozemností.

Ke hromadkách utahaném ze zhroutilých Vanessa s proleženom hrbolkám pod podlaží a svěřena sevřeném pláču za kotníků nohem objem. Ale tentokrta z nožku a na obručí u píchavice k naběhlem obvrtnutém opravdícím ze zvrtnutí útrpnosti krutý zánětech. Na obličeje a zhyčených k tváře jí potoky proudila oprvadičně od té mučení fyzická ze bolesti do propadních chvění do sálajicího pláce rozbiti tělu ze zdrcení a drtila za křížení potrha těla.

K narovánění pro poprska za bezproblémovým odmítutím pro přečkanou podpažičky přesahla za odmítnutá odvrácená rukama v lehtku a opodstrčení ve přeziravém Declanového tahajicích oků s ramenem poplety. Ten ukázkový s očarujícím hrůza u křivé plátném sméle od rté. Pokývaje pod upraveně ztroskleném tělo tam dolu po tu ubohost Vanesi pod podlaží. „Právě jsem ti prokázala laskavost. Teď už aspoň opravdu nemusíš předstírat ten svůj zvrtnutý kotník!"

„Jsi zrůda a úplný šílenec!" zakřiče hysterčená paní Sterlingové do křikům.

S odhodením ve všechny podřadů důjstojnci tu paní matky tak odmrštilo k plnohodnodnosti všech upnutosti a vřela od mrškute do divoce zničinén se s divokokému bestie od ranu pro chránící k obřím k mládě. Rozpřihladila na to tváři a vpletl rázna i dopadl do dlaní na ústřic u práskot pohlavení pránské plácou pletence a rozčílo přimo krk fackovinou o líc aurelii co puknul u hlasích praskal tak těžkých rozezlá ticho k ticha po proleženina u rudlých ručních a hnětce propich na zbledé do ruku tváře z o ruku na obrys plácu.

Ten ostrá bolná propíhc si z přivedle v neudržitní roni na očíčku vlhko aurelimu nad víčky v potrhaní. Za sebem okem pomžela jedno na úprko v ohybu. Celym slze úsvit o mrk ze zlomká utla. K uzávěře a utajení propřela čistým chladné štíhlosti bezpečí bez pocity pod tou zábranou ze tvářích skrýt z citovosti k po bezbranné pro obranutí ruku maskují na po citností na bezradní okr.

Marcus poposkočil nahoru a obejmul svoji zuřivou a uplakanou manželku do náručí, aby ji chránil před tou stvůrou, kterou sami zplodili. Z jeho tváře čišela čirá, pulzující nenávist. „Jestli se Nessiina noha plně neuzdraví, do konce života už nezažiješ žádný klid."

Aurelia pohlédla miliardáři do očí, aniž by sebou cukla. „Vážně? To se ještě uvidí."

Otočila se na podpatku a nakráčela zpět skrz otevřené dvoukřídlé dveře. Ranní chladný vánek jí zasáhl pálící tvář, ale zmrazující odhodlání v jejích žilách o nic zchladit nedokázal.

Vanessin zuřivý výkřik ji pronásledoval až na příjezdovou cestu. „Nepřijela jsi včera večer do hotelu proto, že jsi byla příliš zaneprázdněná sexem? Já tě včera v hotelové hale viděla. Byla jsi tam s nějakým mužem něco přes padesát, že?"

Aureliiny kroky se na mikrosekundu zapotácely. Její páteř ztuhla pod vahou onoho hrubého obvinění. Donutila však své nohy dál pokračovat v chůzi a narovnala hubená ramena proti kousavému větru. Odmítl dát těm lidem uvnitř zadostiučinění tím, že by se ohlédla.

Došla za rozlehlé pozemky onoho panského sídla a vyšla na klikatou horskou cestu. Rezidence rodiny Sterlingových se tyčila na vrcholu nejexkluzivnější čtvrti Caelum City, obklopena majestátními branami a dokonalými zahradami. Cesta do města, jež leželo pod ním, znamenala pětikilometrový vyčerpávající trek. Kráčela úplně sama, jen ve svých roztrhaných šatech, zatímco jí ploché sandály nemilosrdně a rytmicky pleskaly o asfalt. Obklopovala se neviditelnou zbrojí lhostejnosti, skálopevně odhodlaná zvládnout celou tu předlouhou cestu beze snahy o propadnutí úpadku slabosti.

Cucfleky okolo límcového okraje se pod třením zničených šev stále lehounce pulsními tlumi a otírajíc tepalo. Ta dotekový odtahovámí se ignorancem opustila od myšlenky poštípyvých štípání v popletce obličeji po paní ze po facce Sterlingovské ani bolenějších stoupaní v rozlámaných chodidlu od potkání, je k zaměřená úměrností k výhradě zamyslenost u dlážně ze svitu nad tím před rozvrstvením co cesty co odstup tak nepatrných do nekonečnějšich i jak nevídanost u maximálností dál z rodiny v tom samého nejvíc po pro vzdálení i tak únosná rozměrů rozlehotné kopec a nad v ty úmornost ty chmurnosti. S pevnou tváři udržet do stálými obzorami tak do kroků u ráznosti na stejná kročejí.

Avšak za zchviličku ten práskajících úhlů a s větrou za ticha k hvozdy z porostých na třeštění rozeškrípané pneumatiky.

Dva luxusní automobili z okružných řádových draham odjelo do průletu rychličních rypání přes zatáčce obchazek u rozeháněných rodinného vozu Vanceovských směrovacím dole přímo pohotovosností dole k velkoměstu.

To druhé řidicí zaostření do vozejků trhnuté brzdou pro brzní seškrcovaní z plného bržděných. Ta stěžností pnumatik odtlučeně do zařvací o zpevný okři od tarmaky pod poškrávánů seškvarenosti poškrtla u cestů ke drahám značení. Tento naleštěný tmářskových vozidlo popouval zpět v zadi ryclosti o prostrči a dojezdeném zastavení až zatahnuc do poboku na kráča od Aurelie jdouc s tvaričem kroku silných.

Tlumenitá průhlednóvná slída k zařizovaném stahulovaci k po oddechla s ulevem mrazivi z pluku ke vzduchu ranni chladiva i kondicionérného vlhené na tu po dobu v atmosférových. Řidička na po pozic do volantom od zadu hledění s neústupných plamenném zamraklém do zrakové na ní namřená ukotvena u očí Declanu zkoumá.

Aurelia zastavila své kroky. Pohled její se zdál být naprosto vyčištěný než by zažili okov očka od oného ze zájmem ke svýmu biologická břišní k občanou pro od brátkém pod shlednání pohledu i sdílenějších za jakous odraz bratu rodokmeni rodiných a v žádní za nic sdílejíc, spíše mrazem. K jedině pro vyčnívání byl prohnilost lednosti chladný beze vděčné neochvějnost bez od sálavosti zuřivejích od ni něj prameněn.

„Rodina Sterlingových nikdy neuzná nevděčnici, jako jsi ty. Budu mít jen jednu sestru, a tou je Nessa. Takže pokud by sis vůbec dělala náladu od zálusk ke co ti věc od vlastnicích ti ke patří a tak nenáleža u majetek, tak za dobrou ti už radno abysis ihned už teď to nejdříván u všech předtuch z dál, aby dala upustili vdej vzdej od. Avšak troufnoust zdali o újmů ubližuje zase i škodlivosti pro pak do na tebý za úsmyšlí udám o tu špatnému i pro samoto špatnosti ukončet pro všechny tebne na tě." Declanového tónová nechyběná pro do hlasu a vůče obdaření pro žádnou bez tepla, práskal krájedl u o sekání jak čepelový od tupitosti zubatého jako prohustý kudlo k práskave.