***Milena***

„Co jsi to právě řekl?“ Ta slova se mi sotva vydrala ze staženého, vyschlého hrdla.

„Chtěl jsem tě, jasné? Tak, a je to venku.“ Hlas mu klesl do drsného, zranitelného šepotu.

Stála jsem jako přimrazená. Vzduch v ložnici jako by byl příliš těžký k dýchání. Hruď se mi prudce zvedala a v tichu místnosti doznívalo jeho přiznání. Ze rtů se mi vydral trpký, uštěpačný smích. „Chtěl jsi mě? A