***Milena***

Rafael kráčel po zubatých střepech; bylo mu lhostejné, jak křišťál skřípe pod jeho drahými koženými botami. Došel k troskám stolu, vsunul své velké ruce pod mé paže a vytáhl mě z těch třpytivých ruin. Ostré bodnutí v rameni přešlo v pálivou bolest. Po holé kůži mi stékala teplá tekutina, kluzká a s kovovým pachem.

Přitiskla jsem si jeho na míru ušité sako ještě těsněji k třesoucímu se