***Milena***

Vzduchem se neslo mé neústupné škytání, zatímco mi voda bubnovala do vlasů a ramena se mi v jejím rytmu chvěla.

„Měla bys vidět svůj obličej,“ řekl s lehkým ušklíbkem a v očích mu zajiskřilo rošťáctví. „Myslel jsem namočit ti tělo.“ Zvedl ruční sprchu. „Jakože tímhle.“

Rychle jsem zamrkala; škytavka postupně slábla, až ustala úplně.

„Na cos myslela?“ zeptal se s okouzlujícím pohledem,