***Milena***

Spěšnými kroky ke mně přistoupil a sklonil se, aby mi zvedl telefon. Prudce jsem vyskočila ze židle a popadla ho dřív než on.

Pomalu se narovnal a zadíval se na mě, v očích mu plála starost. „Jsi v pořádku?“

Potlačila jsem úzkost, nasadila nucený úsměv a usedla zpátky na místo. „Samozřejmě,“ odpověděla jsem až příliš horlivě. „Jen mě bodlo v zápěstí, když jsem po něm sahala, a vyklou