Z pohledu Chloe

Znovu přišel. Caleb stál ve dveřích a působil jaksi menší, téměř křehký. Ruce podél těla se mu chvěly, jako by se ke mně chtěl natáhnout, ale neodvažoval se. Jeho oči, široké a prosebné, hledaly ty mé, jako by mě mohly přesvědčit, abych změnila názor.

„Chloe… prosím,“ pronesl hlasem tichým, téměř roztřeseným. „Nenechávej nás rozvést. Můžeme to napravit… můžeme… prosím.“

Zavrtěla js