Pohled Mila

Nevšiml jsem si Phoebe, dokud na mě nezavolala podruhé.

„Milo.“

Zastavil jsem se v chůzi; tělo zareagovalo dřív než rozum. Stála přede mnou se založenýma rukama a zkoumavě si mě prohlížela, jako by se ve mně snažila vyčíst něco, co jsem nechtěl dát najevo. Chodba kolem nás hučela, skříňky bouchaly, hlasy se překrývaly, ale všechno mi to připadalo tlumené.

„Vypadáš hrozně,“ řekla tiše.