Pohled Hazel

„Jsi v pořádku?“ Vylekal mě povědomý mužský hlas a vrátil mě do přítomnosti. Zapomněla jsem na vodu, kterou jsem napouštěla ve dřezu. Už byl plný a přetékal.

„Jejda, promiň,“ rychle jsem zavřela kohoutek a pohlédla na spoušť, kterou jsem způsobila na podlaze. Když jsem k němu kradmo vzhlédla, Diego tam jen stál a zíral na mě. V očích měl vepsanou starost i vřelost. „Měla bych to utřít