Dante

Dal jsem si pět vteřin. Pět vteřin na to, abych se nadechl, spolkl tu bouři a zavřel dveře před touhou jít za ní a dokončit to, co jsme začali.

Vyšel jsem ven a ona stála u auta a čekala na mě. Tvář měla klidnou, ale prsty si pohrávala s popruhem malé černé kabelky. Jediný prozrazující záchvěv nervozity. To stačilo, aby se mi zkroutily koutky.

Otevřel jsem dveře a ona tiše vklouzla na sedadl