Vittoria

Probudila jsem se do ticha.

Ne do ticha, které uklidňuje.

Do toho dusivého druhu, co člověku těžce leží na hrudi.

Otevřela jsem oči do měkkého šera svého pokoje.

Pomalu jsem se posadila a pulzující bolest v rameni mi připomněla chaos minulých dnů.

Z přízemí ke mně dolehly hlasy – tiché, tlumené, ukázněné.

Dante: Pojď na snídani, musíme projednat pár věcí.

Vysoukala jsem se z postele, oplá