Dante

Noc byla tichá. Až příliš tichá.

Seděl jsem v Cassianově pracovně, usrkával whisky a uhlíky v krbu v rohu místnosti líně dohasínaly.

Měli jsme za sebou další schůzku, další kolo logistiky kolem dodávek zbraní a přerozdělování území.

Moje mysl však neustále odbíhala zpět.

K ní.

K Vittorii.

Její oheň, její vzdor, způsob, jakým líbala, jako by chtěla zažehnout válku.

A možná, jen možná, jsem v