Vittoria

Opírala jsem se o zeď na chodbě před otcovým pokojem, paže pevně zkřížené na hrudi. Noc lepkavě ztichla; byl to ten druh nehybnosti, co se člověku zažírá do morku kostí. Lékař ho znovu stabilizoval, ale slovo stabilizovaný už dávno ztratilo jakýkoliv uklidňující význam. Znamenalo to jen balancovat na ostří nože.

Dante stál vedle mě, jeho přítomnost byla dominantní, a přesto chlácholivá. V