Dante

Noční vzduch byl těžký krví a kouřem. Zbytky bitvy lpěly na sídle jako stín, pozemky byly poseté těly, a přesto v tom panském domě Vittoria mlčky stála a hleděla na muže, který jí byl otcem – na muže, z něhož teď nezbylo víc než mrtvé tělo.

Měl bych zůstat. Měl bych mluvit. Ale co k čertu říct někomu, komu nezbylo vůbec nic?

Ramena má strnulá, pěsti zaťaté u boků. Ani se nepohnula, nepromluv