Dante

Když jsem zajel na příjezdovou cestu sídla De Leoneových, slunce už stálo vysoko. V domě byl klid, takový ten klid, jaký dokáže přinést jen časné ráno, kdy se zbytek světa teprve probouzí. Vypnul jsem motor, chvíli tam seděl a protřel si obličej dlaní. Byla to dlouhá noc. Dlouhých několik nocí.

Když jsem vešel dovnitř, sotva jsem stihl překročit práh, než na mě Marcello houkl:

„No ne. Podíve