Vittoria

Dante.

Byl ledabyle opřený o své auto, ruce zkřížené na prsou a v očích mu plála taková intenzita, až se mi zatajil dech. Nic neříkal, nerozběhl se ke mně, nevyptával se, jestli jsem v pořádku – protože už moc dobře věděl, že nejsem.

Nebyla jsem.

V okamžiku, kdy jsem ho spatřila, se ve mně něco sevřelo. Zármutek, který mě pohlcoval od včerejší noci, nepovolil ze svého sevření, ale teď, př