Dante

Vstoupil jsem do Cassianovy pracovny, kde vzduch těžce visel vůní whisky a cigaretového kouře. Závěsy byly zatažené a stíny padaly na tmavý mahagonový stůl, za nímž seděl a netrpělivě bubnoval prsty o desku. Čelist měl zaťatou a jeho obvyklý stoický výraz vystřídalo něco ponurého – něco temně hloubavého.

Ten pohled jsem znal.

Carmela.

„Vypadáš příšerně,“ zavrčel jsem a zavřel za sebou dveře.