Vittoria

Silnice byla tišší než obvykle. Až příliš prázdná.

Zvolila jsem jinou trasu, abych zkontrolovala zásilku; odklonila jsem se od obvyklých cest pro případ, že by nás někdo sledoval. Moji muži jeli v druhém voze za námi a jejich přítomnost mě uklidňovala. V tom tichu však bylo něco zlověstného.

Chloupky na zátylku se mi zježily, když jsem pohlédla na řidiče. „Buď ve střehu.“

Ta slova mi sotv