Dante

První, co jsem spatřil, byl kouř.

Černý, hustý, stoupající k nebi jako rubáš nad pohřbem. Prsty mi sevřely volant, čelist mi ztuhla a já ještě víc sešlápl plyn.

Oheň se šířil rychle – až příliš rychle. Tohle nebyla náhoda. Byl to krvavý vzkaz.

Rozrazila dveře, dopadla nohama na chodník a v rozmazaném záblesku pohybu se vrhla přímo k ohni.

„Vittorio!“ zařval jsem, ale nevnímala mě.

Sakra. Zas