Vittoria

Tlumené světlo ranního slunce pronikalo závěsy a kreslilo po pokoji pruhy zlatavého tepla. V penthouse panoval klid, rušený jen jemným rytmem dýchání – jeho dýchání.

Dante.

Ospale jsem zamrkala, hlavu stále na jeho hrudi, celým tělem schoulená v jeho teple. Ani na okamžik jsem se nepohnula. Jen jsem tam ležela, naslouchala pomalému zvedání a klesání jeho hrudníku a vnímala, jak mě jeho pa