Dante

Cesta domů byla poklidná, ulice města se teprve probouzely a ranní záře se plížila po siluetách mrakodrapů. Myšlenkami jsem stále bloudil u Vittorie – u toho, jak se tvářila, když mi říkala, ať na sebe dávám pozor, i u způsobu, jakým mě pozvala na večeři, jako by to byl zvyk, něco naprosto normálního.

Bylo až nebezpečné, jak snadno se mi to zalíbilo. Jak moc jsem to chtěl.

Vjel jsem na pozem