Vittoria

Teplo. To bylo to první, co jsem ucítila.

Nebyla to ledová sterilita nemocničního pokoje ani otupělá bolest plížící se mými žilami – bylo to teplo něčí ruky svírající tu mou, pevné a neoblomné, držící se mě ze všech sil.

Šla jsem za tím teplem a otevřela těžká víčka. V pokoji byla tma, po zdech se plížily stíny, ale můj pohled okamžitě padl na muže ležícího vedle mě.

Dante.

Byl vzhůru. Na