Díval jsem se na ni.

Vittoria stála nad Giacomem a v její tváři se nezračil jediný záchvěv, zatímco se jeho krev vpíjela do země. Posledních pár minut nepromluvila ani slovo; jen sledovala, jak se svíjí, jak se láme. V tom, co dělala, nebylo žádné váhání, žádné pochybnosti. Jen přesnost. Jen chladná sebekontrola.

Mezi svými lidmi byla královnou.

A já si byl jistý jednou věcí – znovu už ji neztratí