Vittoria

Ten tón mi zněl v uších, chladný a posměšný, slibující konec dřív, než cokoli stihlo začít. Nedala jsem však na sobě Dantovi znát, jak se mi třásla ruka, když jsem to típla. Nezvedla jsem to. Stiskla jsem červené tlačítko a nechala hovor vypršet; obrazovka zčernala.

Dnes v noci ne. Ať už to byl kdokoli a ať už ve stínech číhalo cokoli, muselo to počkat do svítání. Dnešní noc patřila nám.