Vittoria

Člověk by si pomyslel, že když pošle své nepřátele do hrobu a muž jejích snů ji požádá o ruku, bude život konečně procházkou růžovým sadem. Jenže mafiánský život růže nenabízí; obchoduje s krví a trním. Není v něm klid, není v něm mír. Za každého nepřítele poslaného do hrobu číhá ve stínech další, bere do ruky zbraň a čeká na příležitost udeřit.

Večerní vítr v sobě stále nesl železitou pa