Vittoria

Danteova hruď se proti mně zvedala a klesala, pravidelná, ochranitelská. Paží mě tiskl k pasu, jeho tělo mě obepínalo jako ochrana, o níž jsem netušila, že po ní toužím. Pro kohokoli jiného jsem byla nedotknutelná. Ale tady, v jeho náručí, jsem téměř dokázala uvěřit té lži, že mír je možný.

Téměř.

Stíny nepřicházejí vždycky s kulkami a krví. Někdy dorazí v přestrojení za papír a pero. A d