Vittoria

Slunce pronikalo horními okny, teplé a jasné – ten druh světla, který všemu dodává klamný nádech poklidu. Seděla jsem u toaletního stolku a prsty si pohrávala s rohem dopisu, stále ukrytého v zásuvce. Má tvář v zrcadle byla vyrovnaná, klidná, ale uvnitř mě vřelo všechno možné, jen ne klid. Slova z dopisu se do mě začala zarývat, hluboko a neúprosně, až byl každý úder srdce zatížen tíhou t