Dante

Město pode mnou z balkonu střešního bytu září jako tekuté zlato na obzoru. Slyším vzdálené hučení dopravy a tlumené cinkání nádobí z kuchyně, kde sedím se sakem přehozeným přes opěradlo židle. Vittoriin stín se pohybuje ve zlatavém světle, plynule, bez námahy, jako rytmus písně, která se mi nikdy neomrzí.

Další den strávený řízením rodinných záležitostí, schůzkami, telefonáty, hrozbami znešk