V domě bylo až příliš ticho.

Ne takové ticho, které by slibovalo mír, ale to, které vám tlačí na žebra a proměňuje každý nádech v přiznání.

Nespala jsem.

Zkoušela jsem to. Převlékla jsem se z večerních šatů, zatáhla závěsy, dokonce i ztlumila světla. Ale ať už jsem se v ložním prádle převalovala sebevíc, v mysli se mi znovu a znovu přehrával tentýž okamžik – výraz v Dantově tváři, když si uvědomil