Vittoria

Slunce začalo klesat za vysoké zdi mého sídla a zanechávalo za sebou šmouhy v odstínech růže a jantaru. Celé panství utichlo. Psací stůl jsem měla zavalený otevřenými složkami a zažloutlými pozemkovými mapami; Zevovy nejnovější zprávy na mě zlostně zíraly, ale u ničeho z toho jsem nevydržela déle než hodinu.

Mé myšlenky se neustále vracely k němu.

K Dantemu.

Pokaždé, když jsem zavřela oči