Dante

Ráno vklouzlo do pokoje tiše – v takovém tom měkkém, zlatavém světle, které rozpouštělo všechno, čeho se dotklo. Pronikalo skrze závěsy a rozlévalo se po zmačkaném prostěradle kolem našich nohou. Poprvé po mnoha dnech jsem necítil ten tíživý tlak na hrudi.

Vittoria byla ke mně přitulená, hlavu na mém rameni, jednu ruku volně položenou na mé hrudi, jako by si na mě dělala nárok i ve spánku. J