Vittoria

Smích utichl. Hudba také.

Zůstal jen chaos, řvoucí hlasy, skřípění bot o mramor a kdesi uprostřed toho zmatku Carmelino tiché zalapání po dechu, při němž se mi sevřelo srdce.

Běžela jsem bez přemýšlení, podpatky mi klapaly o hladkou podlahu, rudá látka mých šatů se míhala před vyděšenými tvářemi a rozlitými, zpola plnými sklenkami šampaňského. Pak jsem ji uviděla – ležela na zemi, její bí