Dante

V domě De Leoneových panovalo ticho, příliš velké ticho na sídlo, které ještě před několika hodinami znělo hudbou, smíchem a cinkáním šampaňského. Pod drahou kolínskou a rozlitým vínem přetrvával pach krve. Každý zvuk – ozvěna kroků na chodbě, vrzání starého dřeva – byl hlasitější, pronikavější, tíživější.

Zastavil jsem jednoho ze svých mužů. „Přines mi všechny složky, co máme. Chci jeho spi