Vittoria

Ráno přišlo rychle. Ranní světlo se rozbřesklo v bledé mlze, přelilo se přes závěsy a rozlilo se po přepychovém koberci, po sklenkách šampaňského na komodě, stále plných a netknutých, i po šatech pohozených přes židli z předešlé noci. Všechno působilo až neobvykle normálně, nebýt té sevřenosti na hrudi, která ne a ne povolit už od večírku.

Otevřela jsem oči a pokoj pomalu nabýval ostrých