Vittoria

V sídle vládlo až příliš velké ticho.

Bylo tomu tak už od mého včerejšího návratu – ten druh ticha, který vibruje pod kůží a tlačí na hranice myšlenek, dokud nezačne žít vlastním životem. Moji muži kolem mě našlapovali po špičkách; to napětí vycítili, i když jsem neřekla ani slovo. Každý zvuk – cinknutí šálku, tlumené bzučení kávovaru – byl zesílený, jako by i sám dům tajil dech a naslouc