Dante

Ráno pro mě přišlo pozdě.

Téměř jsem nespal, a slunečnímu světlu se přesto podařilo prosáknout závěsy a rozlít bledé zlato po mramorové podlaze Vittoriina pokoje. Spala vedle mě, vlasy rozprostřené po tváři, a klidně dýchala. Jen jsem seděl a několik minut na ni hleděl.

Klid jí slušel, i když byl v těchto dnech jen dočasný.

Když jsem se vykradl ven, dům už se probouzel k životu. Stráže u brá