Dante

Závěsy byly zatažené, skulinami však prosakovalo bledě zlatavé světlo a dopadalo na Vittoriino holé rameno, jak vedle mě ležela, s vlasy stočenými na polštáři v černých pramenech.

Působila něžně, nedotčená nepokojem našich životů. Jen jsem tam chvíli ležel a sledoval, jak se jí v pravidelném dechu zvedá a klesá hruď.

Naklonil jsem se k ní a přejel jí prsty po ruce. Pohnula se, ještě ne docel